ZÁLOHA - RADY

Důležité je světlo, teplo a sucho.  Prvních 14 dní je dávám do odchovny umístěné ve vytápěné místnosti (není nutné, prostě je mám doma :-) )

Nejlépe je použít výhřevné žárovky, které jsou k tomuto účelu určené. Máte li jen pár kuřat a nechcete investovat do této žárovky, je možné použít žárovky klasické. Klasická žárovka však nevytvoří takovou tepelnou pohodu. S růstem kuřat  začnu postupně vyměňovat žárovky za slabší a později za úsporné. I úsporná hřeje. Zahřívá se porcelán, tělo žárovky. Nakonec dám Led žárovky. Ve třech až čtyřech týdnech jsou kuřata dostatečně opeřená a mají vytvořenou termoregulaci. 

Při vhodném počasí je můžete navykat na venkovní prostředí. Musejí však mít možnost se schovat do nějaké ,,bedny,,  

Zpět k  žárovkám. 

Mluvíme o žárovkách k osvícení odchovny. Kupujte žárovky, kde je napsáno, že se jedná o teplé světlo !!! ( teplá žlutá, teplá bílá) Nejedná se o teplotu ale o záření. 

U ,,studené,, Vám kuřata porostou špatně. Vyvolává v hlavě chemii, která připravuje organismus na spánek, ne na aktivitu. Studená není vhodná pro dlouhodobý pobyt. To platí i u lidí, ale moc se o tom neví. Poruchy spánku odstraníte i výměnou teplé žárovky (slunce) za žárovku studenou (měsíc) .  

Žárovka by měla mít mléčné sklo. Při použití ostrého světla může dojít ke kanibalismu.

Kuřatům sviťte první 2 týdny 24 h. Potom je NAVYKEJTE na tmu. 

Zhasnu jim několikrát denně třeba jen na jednu minutu. Když se přestanou plašit, stresovat, nemačkají se v rohu, prodloužím dobu. Na tmu se kuřata naučí rychle. 2-3 dny. Potom nastavím režim na 8 hodin tmy. Tím sice rostou pomaleji, zato jsou zdravější, klidnější a mají chutnější maso. 

Ještě mne napadá. Kuřata učím na hluk. Když jsou v tichu a někdo přijde a promluví nebo kýchne, plaší se. 

Jak je to učím ? Teď se asi budete smát. Nepovídám si s nimi hodiny, pouštím jim rádio. :-) Pak jsou kuřata i vzdělaná :-)                                                                                                                                                  

Teplota.

Můžete se řídit teploměrem, já  kuřata pozoruji. Když se mačkají pod lampou, je jim zima. Když běhají okolo, dávám slabší žárovku. 

Je třeba zajistit větrání tak, aby na malá kuřata nebyla v průvanu. Mám otvory s mřížkou asi 10 cm nad podlahou. Odvětrával jsem ventilátorem. Mám zcela uzavřenou odchovnu. Bednu.                                                                                                                                                        

Podestýlka

Stlal jsem hobliny.   Letos upravuji odchovny tak, že kuřata budou na roštech. Svařované pletivo 2 x 2 cm. Pod roštem budou hobliny. Tím budou kuřata v suchu a nebudu je každé 2 dny stresovat stlaním.                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

Ještě pozor  na pár věcí.

Nikdy nesviťte malým kuřatům pouze jednou žárovkou !!!  Když by praskla, kuřata se naženou k místu nejbližšímu oknu nebo jinému zdroji světla  a během pár minut se vám jich může polovina umačkat !!! 

Je třeba svítit více žárovkami, nebo musí mít po prasknutí žárovky, vypnutí elektřiny, absolutní tmu. To si potom sednou na zadek a nic se nestane. 

Další problém- rohy v odchovně. 

Kuřata v rohu jsou uvězněná, nemohou vylézt, aby se ochladila, dochází k přehřátí a rychlému úhynu. Dávám do rohu  sololit asi 50 cm dlouhý. Dokonce není ani vysoký. Tak 20 cm. Některá kuřata to přeskočí a vegetí si nerušeně v rohu. Nestalo se mi, že by se tam nacpalo moc kuřat a vznikl problém. Není li sololit, stačí karton z krabice a sešívačka.                                   

Problém, díky kterému někteří chovatelé přijdou  o kuřata je přehřátí. 

Přijdete ke kuřatům a oni se doslova hromadí pod lampou. Pod nimi je již spousta kuřat mrtvých. 

Napadne vás ZIMA !!!     Zabedníte odchovnu, přidáte teplo a tím Vám uhyne zbytek chovu.                

Málokdo totiž ví, že ta hloupá kuřata se pří podchlazení i  pri přehřátí chovají stejně. Lezou pod lampu. Je třeba nezmatkovat a prohlédnout si kuřata. Když lehce nadzvedávají křídla a otvírají zobáky, je jim teplo, ne zima !!!                                                                                       

Malá napaječka. 

Dojde voda. Jakmile nalijete vodu, kuřata se vrhnou ke kloboukové napaječce, během chvilky jsou promočená. Vrhnou se pod lampu a umačkají se.   Jediná pomoc je tam stát hodinu a pořád je rozhrnovat. Když vyhrabete přehřáté kuře, vyndejte ho na chladnější vzduch. Touto zkušeností jsem si také prošel.    

Hrana napaječky by měla být ve výšce zad. Proto je třeba napaječku zvedat. Potom se kuřata nebudou promáčet.

Jak vidíte, nepíšu to jako knihu ale uvádím tu důležité zkušenosti tak, jak mne napadnou. Snad to někomu pomůže. Budu rád za Vaši odezvu.

Já dávám první 2 týdny BR1. Můžete krmik K1.  Kuře tím nastartuje a pak to dokrmím.                                                                                                                                     

Postupně přecházím na směsi, které si míchám sám.  Důležité je obilí drtit tak, aby byl výsledkem hrubý šrot. Jemný se lepí na zobáky.     

Mají li kuřata dostatečný výběh, ušetříte 1/2  krmení. Jeden zákazník mi říkal, že ušetří 2/3.

Kuřata k růstu potřebují bílkovinu. Soja nebo hrách. Tak 20% do hrubého pšeničného šrotu. 

4. Jaké hmotnosti dosahují kuřata po porážce v 60, 81 a 120 dnech (při pastevním chovu)?

Ve Francii mají normu pro výkrm selského kuřete. Ta uvádí dobu výkrmu 82 dní.

Porážíme v 90 - 110 dnech. Pastevní chov. Váha očištěného kuřete 2,5 - 3,5 kg v mase.  

Dobrá zmasilost je závislá na tom, čím přikrmujeme. Tyto informace se objevily v předcházejícím článku.

7. Jak by měl vypadat kurník, jeho umístnění a vybavení ?

Velikost kurníku je odvislá od předpokládaného počtu chovaných kusů slepic, kdy považujeme za optimální prostor pro jeden kus zhruba 0,5 čtverečního metru, tedy pro 20 slepic stavíme kurník přibližně o rozměrech deset čtverečních metrů základu a výšky 2,20 metru. Stavbu situujeme na jih až na jihovýchod s ohledem na středoevropské povětrnostní podmínky, rovněž okno, důležitá a nedílná součást správně vystavěného kurníku, budujeme na jižní straně pro snadný a brzký přístup slunečních paprsků, a to z dvojitého skla, neboť i v zimě se průsvitem světla vnitřek stavby takto jednoduše a účelně vyhřívá. Doporučené rozměry okna jsou na daný kurník přibližně 1,5 m výšky a 2,1 m šířky. Vycházíme vždy z toho, že uzavřená strana, tedy zadní stěna stavby, musí být orientována severně, čímž zabraňujeme chladným větrům ze severozápadu a severu v přístupu do nitra kurníku. Tím snižujeme riziko prochladnutí drůbeže a zvyšujeme předpokládanou užitkovost chovaného plemene.

8. Výkrm kuřat, drůbež vhodná k výkrmu, podmínky chovu.

Stále více chovatelů se dotazuje i na to, která plemena je vhodné vykrmovat, a na výkrm brojlerů. Zvířata, nejčastěji kohoutky, můžeme k výkrmu vybrat hned po vylíhnutí (viz sexování), v čistokrevných chovech ale častěji vykrmujeme zvířata s neodpovídajícími exteriérovými znaky, především kohouty, jež od ostatních oddělujeme později.

Co má vliv na průběh výkrmu a kvalitu masa?

Průběh výkrmu a kvalita získaného masa závisí především na genotypu a vlastnostech vykrmovaných zvířat, ale také na podmínkách prostředí a jejich výživě.

Druhová a plemenná příslušnost

Složení a vlastnosti masa jsou rozdílné u jednotlivých druhů drůbeže, ale i u různých plemen. Důležitá je především ranost jako schopnost dosáhnout co nejrychleji jatečné zralosti. Pokud chceme chovat kuřata pouze pro výkrm, musíme pamatovat na to, že čím je doba potřebná k dosažení jatečné zralosti kratší, tím je menší spotřeba krmiva na kilogram přírůstku. Výběr plemene k výkrmu ovlivní i barva kůže a peří, různé jsou ale i vlastnosti svaloviny, např. délka svalových vláken, křehkost, chuť apod. Ne všechna plemena jsou pro výkrm stejně vhodná.

U většiny lehkých nosných plemen kura jsou kohoutci k výkrmu nevhodní, protože pomalu osvalují a jejich svalovina není příliš vyvinutá. Uvádí se, že kohoutci leghornek a vlašek se vykrmovali do živé hmotnosti 1,2 kg 12–14 týdnů. Spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku byla vysoká, vykrmená kuřata byla málo osvalená, nohatá, s nepříliš lákavým vzhledem. U většiny lehkých nosných plemen se už od 5.–6. týdne věku projevuje účinek pohlavních hormonů, které zpomalují růst. Některá lehká plemena se pro maso použít dají, např. kohoutci českých slepic jsou jatečně zralí v 8–10 týdnech. Mají bílé šťavnaté maso s delšími svalovými vlákny jemné chuti, zejména maso ze stehen má nádech „divočiny“. Barva kůže českých slepic je bílá. Pro maso byla původně šlechtěna i některá další plemena, např. štýřanky.

Dobře využitelná pro výkrm jsou středně těžká plemena, jejichž užitkové zaměření je maso a vejce. Dobrou růstovou schopnost prokazují hempšírky, bílé plymutky a sasexky. Drážďanky jsou rychle rostoucí plemeno s chutným masem. Faverolky mají bílou kůži, velmi jemné maso a dobře se vykrmují. Šumavanky vynikají rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Barneveldky jsou odolné a rychle rostou, kohoutci opeřují pomaleji než slepičky. Rodajlendky a plymutky žíhané opeřují pomaleji, vykrmená zvířata zabitá s „píšťalami“ vypadají nevábně, se zabíjením je vhodné počkat, až dopeří. Vyandotky mají dobrou chuť masa, svalová vlákna jsou kratší a maso je šťavnaté a měkké. Pokud byste je chtěli chovat pouze pro maso, musíte počítat s nižší oplozeností, kterou způsobuje typický lyrovitý tvar těla s krátkými zády. Amroksky oproti plymutkám rychleji opeřují i rostou.

Těžká plemena, jako jsou kočinky, brahmánky a orpingtonky, mají nízkou snášku i oplozenost, horší líhnivost, pomalejší růst a vyšší spotřebu krmiva.

Indické bojovnice a bojová plemena vůbec se vyznačují širokou hrudí, výborným osvalením prsou, stehen a holení. Dospívají později, je u nich nižší snáška a tím i menší počet potomků. Podílejí se na tvorbě masných hybridů.

Pro mnohé spotřebitele je důležitý vzhled jatečně opracované drůbeže, především barva kůže. U nás je preferována kůže žlutá, pro mnohé může být nežádoucí bílá kůže např. sasexek. Dát si pečínku z masa hedvábniček, jejichž maso je sice bílé, ale veškeré blány a kůže jsou modré, se odhodlá jen málokdo. Jejich maso má zajímavou příchuť divočiny. Zvláštní chuť masa mají také české slepice.

Při škubání je výhodná bílá barva peří. Pokud má zabité zvíře nedorostlé peří, na kůži nezůstávají neestetické tmavé skvrny jako u jiných zbarvení.

Slepice, nebo kohouti?

Také pohlaví má vliv na kvalitu masa. Při líhnutí se uvádí vyrovnaný poměr pohlaví - jen mírně ve prospěch slepiček. Stát se ale může i to, že z 50 kuřat máme 40 kohoutků …

Rozdíly mezi pohlavími jsou dány zejména aktivitou pohlavních žláz. Slepice mívají úspornější metabolismus, menší osvalení, nižší pohybovou aktivitu, jsou méně agresivní. Kohoutci zpočátku rostou rychleji než slepičky, později se projevují účinky pohlavních hormonů, které růst zpomalují. I přísloví praví, že: „Dobrý kohout nikdy netloustne.“

Při výkrmu brojlerových kuřat se účinek pohlavních hormonů neprojeví, větší přírůstky mají kohoutci (zabíjejí se např. v 6 týdnech).

Rozdíly mezi pohlavími lze částečně potlačit odstraněním pohlavních žláz – kastrací. Naši předkové přišli na to, že mnohem lépe a rychleji než kohouti rostou kapouni, tj. vykastrovaní kohouti. Kapouni mají slepičí vzhled, jsou samotářští, klidní, spotřebovávají více krmiva a jejich maso má jemnou chuť. Čím dříve se kohout „vykapounuje“, tím rychleji přibírá a jeho maso je jemnější. Starší literatura uvádí, že ve věku několika měsíců váží kapouni 2–3 kg. Kastrace je složitější než u savců, protože varlata jsou uvnitř těla. Kapouni se umisťovali v čisté místnosti, krmili se málo do doby, než se rána zahojila. Pak se co nejdřív vraceli do hejna. Pokud rána začala hnisat, mazala se 5 % kafrovou mastí. Tři měsíce po „vykapounování“ se kapouni krmili jako ostatní drůbež – hlavní byla pastva, pokud nebyla možná, podávala se tráva, jetel nebo vojtěška. Druhý měsíc se přidávalo zrní, jeho množství se postupně zvyšovalo, čtvrtý měsíc se začali vykrmovat. Připravovala se míchanice z vařených brambor a ječného šrotu, přidával se doplněk Nukleasa s 60 % bílkovin a 6 % kyseliny fosforečné. Pátý měsíc se zvířata umístila jednotlivě tak, aby se nemohla volně pohybovat a tučněla.

Věk zvířat

V průběhu vývoje se mění tělesný růst i složení tkání a sekretů. Tvorba svaloviny při dosud minimálním ukládání tuku narůstá většinou do doby dosažení fyzické a pohlavní zralosti. S pokračujícím věkem dochází ve svalovině k dalším změnám – mění se její barva, zvyšuje se i podíl tuku a vaziva a mění se i smyslové vlastnosti masa. Uvádí se, že masa mláďat jsou sice biologicky méně hodnotná, ale lépe stravitelná. Starší zvířata mají nízké přírůstky, a to většinou převážně tuku, a vysokou spotřebu krmiva.

Zdravotní stav

Zdravotní stav je u zvířat ovlivňován jak genetickými předpoklady, tak prostředím. Udržení a kontrola dobrého zdravotního stavu jsou potřebné zejména proto, že některé infekční nemoci jsou přenosné i na člověka, např. salmonelózy. Produkty nemocných zvířat, i když neobsahují nebezpečné zárodky, vykazují vždy sníženou biologickou hodnotu způsobenou zvýšeným metabolismem za současně omezeného příjmu krmiva.

Podmínky pro výkrm

I u výkrmu platí, že se nesmí nic zanedbat ani v prvních dnech života kuřat. Technika chovu ovlivňuje především ekonomiku chovu, kvalitu produktu – masa – jen nepřímo.

Karel Škoda ve své monografii Výnosný chov drůbeže z roku 1924 uvádí: „Žír menší měrou lze prováděti dvojím směrem: Jest buď přirozený, při kterém se drůbeži pokrm předkládá, aby jej dosytnosti pojídala sama, aneb žír umělý, při kterém se drůbeži proti její vůli potrava vpravuje do volete.“ Vezměme to od konce. Druhý způsob se u nás prakticky neprovádí, ochránci zvířat by nám dnes nejspíš dali co proto. Používaly se při něm trychtýře, jejichž pomocí se nalévala tekutá potrava přímo do volete. V Anglii a ve Francii se používalo zvláštních strojů, zvířata se krmila co 4–6 hodin. Drůbež se vykrmila za 3 neděle (dokrmovaly se už vyspělé kusy). Vykrmená drůbež měla větší podíl tuku, což už neodpovídá současným požadavkům stravování. Dnes většina z nás dává přednost šťavnatému, libovému masu. Husy se tak vykrmovaly také pro tučná a velká játra.

Zatímco při odchovu se kuřatům dopřává prostor, při výkrmu bývá plocha kurníku, popř. i výběhu, malá. Pohyb by se měl během výkrmu omezovat, protože znamená výdej energie a zvýšení spotřeby krmiva. Na 1 m2 podlahy počítáme maximálně 15 kuřat (do 2 kg hmotnosti). Prostor musí být dobře větratelný (v zimě počítáme s výměnou 1–1,5 m3 vzduchu za hodinu na 1 kg živé hmotnosti kuřat, v létě až 6 m3), na zimu tepelně izolovaný, velmi důležité je udržovat jej v čistotě. Stelivo musí mít dobrou nasávací schopnost, musí být měkké, aby nedocházelo k otlakům. Vhodná je řezaná sláma nebo hobliny. Vysoká vlhkost může u zvířat způsobit otoky kloubů. Také je třeba vyvarovat se stresů, zejména dlouhodobé stresové situace snižují obranyschopnost organismu a mohou vyvolat zdravotní problémy.

Teplota při výkrmu by neměla klesnout pod 20 °C. Při nízkých teplotách se zvyšuje spotřeba krmiva, živiny organismus spotřebovává na udržení tělesné teploty. Příliš vysoká teplota zase způsobuje nižší příjem krmiva a tím i snížení přírůstků. U malých kuřat je obdobná jako u odchovu. Vhodná vlhkost je 50–70 % (na začátku vyšší, až 80 %).

V prvních dnech života se doporučuje vysoká intenzita osvětlení, aby kuřata dobře viděla na potravu. Později se intenzita sníží, také doba svícení se zkracuje. U brojlerů se udává, že v noci mohou být potmě 6 hodin. Uvedený světelný režim by měl podpořit imunitu, vývoj kostry a zlepšit využití krmiva. Světlo se vypíná pravidelně, protože kuřata si vytvoří podmíněný reflex a těsně před zhasnutím přijímají více potravy.

Výživa ovlivňuje užitkovost, zdraví, ale také kvalitu masa a tuku. Zásady krmení jsou podobné jako u odchovu, ale krmná dávka je bohatší na energetické složky. Výhodné je používat hotové kompletní krmné směsi určené k výkrmu. Pokud máme vlastní zdroje krmiv, můžeme k nim přidat doplňkovou krmnou směs. Lépe využitelná jsou upravená krmiva – šroty. Příliš jemně rozemletá krmiva drůbež špatně přijímá, lepí se jí na zobák, celé zrno nebo příliš hrubě rozdrcená mají horší využitelnost. Můžeme podávat také míchanice.

Kdysi se jako krmivo rychle působící na přírůstek doporučovala ječná a kukuřičná mouka smíchaná s teplým mlékem na drobenku. Uvádí se také zkrmování pohankové mouky. K výkrmu se používají rovněž pařené brambory, jsou především zdrojem energie, ale i bílkovin. Ať už použijeme jakékoli krmivo, musíme pamatovat na optimální složení krmné dávky, odpovídající musí být poměr mezi metabolizovatelnou energií a dusíkatými látkami. Pro záchovu potřebují kuřata především energii, pro dosažení dobrého přírůstku správný poměr mezi energií a dusíkatými látkami, ve kterých musí být zastoupeny všechny nepostradatelné aminokyseliny. Při vyšším podílu energie budou tučnět. Pro úpravu poměru živin je výhodné použití nešrotované pšenice. Důležitý je i dostatek minerálních látek a vitaminů. Pro jejich doplnění můžeme použít některý z široké nabídky přípravků.

Nesmíme zapomínat ani na grit nebo písek, které napomáhají rozmělnění přijaté potravy ve svalnatém žaludku.

Pokud nakoupíte starší kuřata na dokrmení, je dobré zjistit původní způsob krmení a pokračovat v něm, popř. na novou krmnou dávku přejít postupně.

Vodu by měla mít vykrmovaná zvířata k dispozici stále. Napáječky volíme takové, aby nedocházelo k rozstříkávání vody. Vlhká podestýlka je vhodným substrátem pro plísně a může způsobit problémy na běhácích.

Aby se zvířata ke krmítkům a napáječkám vešla a nedocházelo ke rvačkám a stresování, popř. vytlačování slabších jedinců, počítáme s délkou krmítka alespoň 10 cm na kus (od 9. týdne věku).

Z hlediska spotřeby krmiva, ale také kvality masa není výhodné dokrmovat zvířata příliš dlouho. Zbarvení kůže a tuku může ovlivnit podávání krmiv s obsahem pigmentů, např. kukuřice nebo vojtěšky.

Výkrm brojlerů

Pokud chceme kuřata jen pro výkrm, můžeme uvažovat o zakoupení masných hybridů – brojlerů. Brojleři jsou původně kuřata (dnes i další druhy zvířat) produkovaná v rychlovýkrmu. Jde o robustní, rychle rostoucí zvířata, která dobře využívají krmivo a vykazují dobrou výtěžnost masa. Hmotnost kuřat ve 42 dnech se pohybuje okolo 2,5 kg, spotřeba krmiva je kolem 2 kg na kg přírůstku. Musíme pro to ale vytvořit vhodné podmínky. Koupit lze malá i odrostlejší kuřata.

Jen pro zajímavost, www.osel.cz uvádí, že čtvrtině brojlerů na konci výkrmu ve věku 40 dnů činí pohyb potíže, 3 % se vůbec nemůžou hýbat. Může za to intenzivní šlechtění: „Za posledních 50 let se zvýšila růstová schopnost kuřat o 300 %, z 25 g za den narostla na 100 g za den,“ říká Knowles. Problémy způsobuje jak rychlý růst, tak znesnadnění pohybu v malém prostoru.

( U selských kuřat s delší dobou výkrmu a jinými podmínkami chovu se takové problémy neobjevují.  Poznámka : Roman Krejčí  )

Na kvalitu masa mají vliv také postmortální (posmrtné) faktory, které souvisejí s technologií porážky a opracováním jatečného těla.

(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo Nakladatelství Brázda)

text : Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Zveřejněno: 15.08.2014 na stránkách iFauna.